Ve chvílích, kdy to už už vypadá, že se nálada doma nepěkně zvrtne, doporučuje Deborah Kris položit si 4 zázračné otázky:
1/ Má někdo z nás hlad?
2/ Potřebujeme se vyspat?
3/ Není něčeho příliš?
4/ Potřebujeme se chvíli hýbat?
1/ Má někdo z nás hlad? Nemám já hlad?
Hlad ovlivňuje náladu. Pokud jsme hladoví, klesá nám hladina cukru a tím se spouští uvolňování hormonů jako je kortizol a adrenalin - ty samé hormony jsou vylučovány během stresové reakce.
Někdy to je prostě jen svačina, která pomůže dětem, aby se zklidnily. Nezapomínejme, že cukry způsobují výkyvy nálad, zklidnit nervy a uzemnit napomáhají naopak proteiny. Takže si místo kusu dortu nebo sušenek dejte raději pomazánku s tvarohem :-)
2/ Nepotřebujeme se všichni vyspat?
Pokud málo spíme, klesá naše emoční odolnost. Chemické látky v mozku, které jsou produkovány během našeho hlubokého spánku, jsou ty samé, které našemu tělu říkají, aby zastavilo produkci stresových hormonů. A produkce stresových hormonů vrcholí během odpoledne a navečer. Pokud se dostatečně nevyspíme, vše vypadá o něco horší, než skutečně je.
3/ Není něčeho příliš? Potřebuje někdo z nás méně stimulace?
Všichni to známe. Chvíle, kdy už něčeho bylo mnoho, bylo to hodně intenzivní nebo to trvalo příliš dlouho. Cítíme se zahlcení a potřebujeme chvíli vypnout. Pokud se jako dospělí cítíme přetížení, je dobré si vzít pár minut pro sebe. Vypnout televizi, dát si krátkou sprchu, udělat si čaj, poodejít na balkón nebo někam, kde budeme sami. Řekněte svým dětem, co děláte: ”moje tělo říká, že právě potřebuji přestávku” .
Vaše děti často potřebují, a v tu chvíli ještě nevědí, že potřebují, podobné věci jako vy. Zklidnit se teplou vodou ve vaně, v klidu si o samotě utřídit svoje plyšáky, prohlédnout si knížku...Přílišná stimulace je totiž i sledování pohádek, youtubu nebo počítačové hry. I tím se děti snadno přesytí.
4/ Potřebujeme se hýbat?
Každé tělo - malé i velké - se potřebuje hýbat. Nejsme uzpůsobení sedět celý den před obrazovkou. Neuropsycholog Wendy Suzuki říká, že “cvičení je nejvíce transformující věc pro náš mozek.” Pohyb zlepšuje náladu, uvolňuje stres, zlepšuje naše soustředění. Pomáhá nám, abychom tolik nereagovali na různé stresující okolnosti. Naše těla i mozky fungují lépe, pokud se hýbeme - může to být jednoduchá rozcvička nebo yoga protažení s dětmi, společné posilování nebo bláznivý taneček na jejich oblíbenou píseň.
Na základě ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky vyhlásila vláda ČR dne 12. 3. 2020 usnesením č. 69 nouzový stav pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví, v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky na dobu od 14.00 hod. dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů.
V době stavu nouze je pak vláda oprávněna na základě krizového zákona č. 240/2000 Sb. na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu omezit některá práva a svobody občanů ČR formou krizových opatření, jako je např. povinnost strpět zákaz vstupu, pobytu, pohybu ve vymezených objektech nebo rizikových oblastí z důvodu omezení šíření nákazy. Dosavadní vydaná krizová opatření vlády ČR jsou uvedena na webu MV ČR.
Činnost soudů může být omezena tak, že běžná jednání, již nařízená mohou být odročena, nebo nenařizována, nicméně případy vyžadující bezodkladné rozhodnutí soudu, jako jsou vazební rozhodnutí, rozhodnutí o zadržení osob, o předběžných opatřeních – v našem případě rozhodnutí o nařízení předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí podle Zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, jsou v zákonných lhůtách soudy projednávány a lze se tedy na soudy obracet i nyní, kdy je vyhlášen stav nouze.
Omezení se netýká služby poskytování azylového bydlení a krizové pomoci – azylové domy a zařízení poskytující ubytovací služby obětem DN aktuálně fungují v plném rozsahu.
Policisté i nadále plní své úkoly, v žádném případě by nemělo hrozit, že by bylo jakkoliv ohroženo vyšetřování již oznámených či budoucích trestných činů.
OSPODy v rozsahu jim svěřené působnosti po dobu trvání nouzového stavu omezily svou činnost pouze na úkony a činnosti nezbytně nutné, tedy takové činnosti, které vedou k ochraně života a zdraví ohrožených dětí.
Do nezbytných činností patří např.
- zajištění působnosti v oblasti návrhových oprávnění k ochraně před domácím násilím
- zajištění působnosti v oblasti trestního řízení ve věcech mládeže
Intervenční centra - fungují po celé republice, sice v omezeném provozu, nejvíce po telefonu, ale v případech potřeby i osobně.
Jsme v nouzovém režimu, to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat je, že na sebe nebudeme klást zbytečné nároky a co nejvíce si zjednodušíme život. Nemusíme být dokonalí, nemusíme stihnout všechno. Co naopak musíme, je pečovat sami o sebe.
Zprávy z celého světa jsou alarmující. Případů domácího násilí v době karantény přibývá, u nás tomu bohužel nebude jinak, i když zatím nemáme validní data. Dítě je traumatizováno i přes to, že není přímou obětí násilí, ale “pouze” jeho svědkem! Připravujeme pro vás informace, jak funguje pomoc různých institucí a organizací i v tomto omezeném režimu. Sledujte náš fb a web.
.png)
Mimořádná opatření ohledně koronaviru znamenají pro děti zásadní změnu a mnoho omezení. Nemohou do školy, nakoupit, ven s kamarády, na kroužky. Musí trávit většinu času doma, v lepším případě na zahradě. Je to náročné pro všechny děti, ale jsou i takové, pro které je současná situace ještě mnohem náročnější. Děti, které prožily trauma.
To, co zdravé dítě ani nezaznamená, představuje pro traumatizované dítě situaci, se kterou se musí vyrovnávat.
Proč tomu tak je? Abychom to pochopili, musíme si nejdříve vysvětlit, CO je vlastně trauma.
Trauma je jakákoliv událost, která je tak náročná, že nás úplně zahltí. Nefungují nám žádné mechanismy zvládání situace a cítíme se naprosto bezmocí a zoufalí. Traumatickou událostí může být cokoliv, rozhodně neplatí žádné objektivní měřítko pro míru náročnosti. Americký klinický psycholog a jeden z předních světových odborníků na trauma Petr A. Levine zdůrazňuje, že trauma spočívá v nervové soustavě, nikoli v události.
Mozek a tělo dětí, které zažívají násilí v blízkých vztazích, se velice často dostává do situací tělesně prožívaných jako život ohrožující situace. Protože se jim v té chvíli nedostane uklidnění, jejich mozek vytváří kortizol - látku, kterou se snaží organismus sám uklidnit. Vyšší množství kortizolu je však pro mozkovou tkáň nebezpečné, a proto si mozek často stresovaných dětí nastaví citlivější termostat na jeho výskyt a ve chvíli stresu spouští poplašný alarm mnohem dříve, než je tomu u ostatních dětí.
Jak se liší chování a prožívání traumatizovaných dětí?
Cítí se mnohem častěji ohrožené a jsou více úzkostné. Pocit ohrožení se pojí se zvýšenou potřebou vyhledávat potenciální nebezpečí. Traumatizované děti jsou proto neustále ve střehu a zvýšeně citlivé na podněty, které pro ně mohou nebezpečí znamenat. Zejména pak ty, které jim nějakým způsobem připomínají prožité trauma, např. zvýšený hlas, bouchnutí dveří při průvanu, nějaké slovo, vůně apod. Mívají problémy s pozorností, protože jejich mozek neustále primárně vyhledává nebezpečí. I běžný podnět pro ně znamená nárok, se kterým si neumí poradit - mají strach a cítí se bezmocné.
Traumatizované děti
bývají častěji smutné, skleslé, cítí se často ohrožené
jsou citlivé na změnu, která pro ně znamená nejistotu
mají problémy s pozorností
mají potíže se spánkem, často se budí
více přemýšlejí o smutných věcech a vzpomínají na ošklivé věci
častěji zlobí a vztekají, a to velmi intenzivně
ALE POZOR! Traumatizované děti se mohou také jevit jako velmi klidné a bezproblémové. Nesmíme si však tuto bezproblémovost plést se stažením a uzavřením se.Také toto jsou projevy traumatu. Pokud si s něčím děti neumějí poradit, zkrátka se vypnou. Tyto děti nejsou tak nápadné, proto častěji uniknou naší pozornosti.
Péče o traumatizované děti klade na jejich rodiče samozřejmě zvýšené nároky. V příštím článku se budeme věnovat právě jim, s praktickými radami, jak celou situaci společně s dětmi dobře přestát. Sledujte náš web i facebook.
Klinická psycholožka Mgr. Klára Veselská a divadelnice Mg.A. Alice Čop připravily spojily své síly a společně napsaly pohádku, která má pomoci dětem vyrovnat se se současnou situací, lépe ji pochopit a současně vnést do reality života i humor. Ke stažení ZDE!
Jak se projevuje strach, obavy a úzkost u dětí? Jak na ně reagovat? Materiál pro vás připravily naše psycholožky.
Tipy jsou shrnuty v článku na webu Kidtown.
Psycholožka a specialistka na krizové intervence Daniela Vodáčková v rozhovoru pro Deník N radí, jak se svými obavami zacházet, aby si člověk uchoval zdravou a pozitivní mysl.
Vybrali jsme pro vás pár nejdůležitějších rad, jak naložit se strachem a úzkostí.
