FAQ | Centrum LOCIKA

Pro rodiče

Jednání rodičů se bude kriminalizovat.

Nikoliv. Nepřijatelnost tělesných trestů bude ukotvena v občanském zákoníku, kde není žádná sankce ani postih, pouze je jasně stanovená společenská norma, co je a co není společensky přijatelné/slušné chování. Samozřejmě pokud rodič bude dítě bít způsobem, že to dosáhne intenzity trestného činu, hrozí mu trestní stíhání, stejně jako je tomu dnes.

Co nám bude Evropa/Evropská unie nařizovat. My si to uděláme po svém.

V České republice vyrůstají děti stejné jako v okolních státech. Nedomníváme se, že je třeba je vychovávat speciálně jinak než ty ostatní v Evropské unii. Naopak „svérázná česká výchova“ založená na vysoké toleranci k alkoholu a násilí v blízkých vztazích jim může komplikovat budoucnost a úspěšnost v životě. Chceme vychovávat děti, které v Evropě obstojí a nebudou se od ní izolovat.

Na některé děti nic než pár na zadek neplatí.

Neexistují zlobivé děti, existuje pouze nežádoucí chování. Správnému a žádoucímu chování se děti učí v největší míře v rodině – pozorováním chování rodičů a výchovnými prostředky rodičů. „Pár na zadek“ naopak to u dětí zvyšuje pravděpodobnost problémového chování. Čím více tělesných trestů, tím náročnější chování dítěte. Děti, na které nic jiného než „pár na zadek“ neplatí, jsou nejčastěji děti bité, které si na tělesné tresty již zvykly a otupěly a nedůvěřují dospělým. Každé dítě potřebuje lásku, pozornost, klid, bezpečí a vymezení hranic tak, že jim vysvětlíme chování, které od nich očekáváme a význam tohoto chování. Toto platí pro všechny děti.

„Škoda rány, která padne vedle.“ „Řezat, řezat a řezat!“ „Lepší jedna dobře mířená facka než dlouhé vysvětlování.“

Naopak - škoda každé rány, která padne. Je to pro dítě velmi silný signál, že i ti nejbližší mu mohou ublížit, že jim nelze plně důvěřovat, že je na místě mít z nich strach a své chování před nimi tajit. Tělesné tresty nemají dlouhodobý pozitivní účinek, neučí děti, jak dělat věci jinak, pouze učí dítě tomu, že ublížit druhému je v pořádku a je to prostředek k tomu zajistit si, co chci. Je dokázané, že děti se nejvíce učí nápodobou a přirozeným vzorem pro ně jsou rodiče. Pokud nechcete, aby se jednou dítě domáhalo svého agresivním způsobem, je lepší to také nedělat.

Oprávněný pohlavek je k dobru.

Nic jako oprávněný pohlavek/přiměřený tělesný trest neexistuje… Tělesné tresty sice v daný okamžik fungují, ale mají často krátkodobý účinek. Nevedou ke zvnitřnění daného pravidla, ale ke strachu a snaze vyhnout se dalšímu trestu v přítomnosti rodiče. V nepřítomnosti rodiče však dítě často může pokračovat v nežádoucím chování, protože bez vysvětlení významu pravidla neví, proč by žádoucí chování mělo uplatňovat. Víme také, že uplatňování i mírných tělesných trestů může u dětí vést k negativním důsledkům jako jsou potíže se sebepojetím, důvěrou i obtížemi v oblasti zvládání stresu, vede často i ke zvýšené agresivitě, horší školní úspěšnosti atp.. Tělesné tresty zároveň děti obírají o příležitost učit se konstruktivně řešit problémy a možnost naučit se zacházet se svými emocemi (pohlavek je nenaučí, jak zachovat v problémové situaci klid a jak ji příště vyřešit).

Jak budu děti vychovávat, nebudou mít žádné hranice. Děti vyrostou zoufalé, protože neví, kde jsou mantinely.

Je pravda, že pro zdravý vývoj dětí je důležité nastavení hranic, které pomáhají dětem se ve světě orientovat a vytváří pocit bezpečí... Je proto důležitou úlohou každého rodiče nastavovat a důsledně trvat na jasných výchovných pravidlech, vysvětlovat dětem, co se od nich očekává a co bude následovat, pokud pravidla nebudou dodržovat. Pro to, aby výchova byla efektivní, ale nemusí následovat trest a už vůbec ne trest fyzický. Pro většinu dětí (především v mladším školním věku) je nejhorším trestem, když vidí, že rodiče zklamaly nebo rozzlobily. Mnohem lepší je dětem ukázat dopady porušení pravidla a naučit je situace zvládat jinak. Ale děti se nejvíce učí ne tím, co jim říkáme, ale tím že napodobují chování svých nejbližších - tedy rodičů. Být jim dobrým příkladem je proto nejúčinnější způsob výchovy. A ukázat dítěti, proč je důležité hranice dodržovat a společně najít řešení, jak příště situaci vyřešit jinak, je to, co buduje důvěru a pevné vztahy mezi rodiči a dětmi. Rodič by jim měl být vzorem a svým příkladem učit děti zdolávat překážky a náročné situace.

Mě taky rodiče bili a nijak mě to nepoznamenalo, vyrostl ze mě slušný člověk.

Věříme, že z vás i navzdory uplatňování tělesných trestů ze strany vašich rodičů vyrostl slušný člověk a že máte dobrý vztah se svými rodiči. Všichni to tak ale bohužel nemají. Je spousta lidí, kteří mají opačnou zkušenost. Mnoho z těch, co zažili tělesné tresty od svých rodičů, hovoří o tom, že když je rodiče tělesně trestali, zažívali primárně pocity bolesti, ponížení a pocitu zrady od svých nejbližších. Ve vztahu k jejich rodičům pak pocit důvěry a bezpečí nahradila ambivalence a časté pocitu strachu a nedůvěry, která často přetrvává ve vztazích i do dospělosti.

Funguje to po tisíciletí, i Bible to schvaluje a doporučuje. Já jsem za to rodičům vděčný.

Ano, násilí na dětech ve formě tělesných trestů je skutečně v mnoha společnostech (včetně té naší) zvykem, který se předává z generace na generaci. Je pravda, že většina z nás se s tělesnými tresty od svých rodičů ještě setkala. Podobně jako např. dříve byla normální dětská práce, praní na valše či vykání rodičům. To ale neznamená, že je to tak správně. Také to neznamená, že další generace musí tělesné tresty dále uplatňovat. Naše společnost se postupně posouvá, proměňuje, máme k dispozici nové poznatky o tom, co lidem prospívá a co jim škodí. Dnes již víme, že násilí, a to ani ve formě menších tělesných trestů jako je facka či pohlavek, dětem rozhodně neprospívá. Naopak může dětem způsobit závažnou psychickou újmu, negativně ovlivnit jejich sebepojetí, vztahy, ale i zdraví či školní úspěšnost nejen aktuálně, ale i v dospělosti. Také dnes již víme, že rodič, který chce dobře vychovat své děti, aby byly zdravé, slušné a ve světě úspěšné, má větší šanci svého cíle dosáhnout, když bude děti vychovávat bez tzv. „běžného výchovného násilí“, tedy jakýchkoliv tělesných trestů.

Pro odborníky

Mám obavy o to, že se mému žákovi doma nedaří dobře, co mám dělat?

Kontaktujte osobu pověřenou na škole řešením této problematiky (školní psycholog, preventista, ředitel) a společně domluvte další postup. Případně pro konzultaci postupu je možné využít některou z poradenských linek uvedených níže.

Dítě se mi samo svěřilo, že doma zažívá násilí, co mám dělat?

‍Oceňte dítě za důvěru, ale určitě mu neslibujte, že se nikdo nedozví, co Vám řekne. Jste vázáni oznamovací a ohlašovací povinností vůči OSPOD a v případě vysoké míry jistoty, že je dítě týráno, tak vyplývá oznamovací povinnosti vůči Policii ČR. Na tuto situaci je důležité dítě předem upozornit. Během rozhovoru vytvořte bezpečnou atmosféru, dítě vyslechněte, ale nedoptávejte se na podrobnosti, ani se nesnažte získat co nejvíce “důkazů”. I na závažná sdělení reagujte klidně. Během hovoru rozhodně nepoužívejte otázku “ Proč” nemluvte špatně o rodičích ani jiné blízkých osobách. Naopak je dobré zdůraznit, že násilí v rodině není v pořádku, není to v žádném případě chyba dítěte a existuje možnost pomoci. Domluvte s dítětem další postup (kontaktování OSPOD, Policie ČR, předání kontaktu na krizové centrum či linku).

Může dítě požádat o pomoc i samo, bez rodičů?

‍Ano, podle ustanovení § 8 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, dítě má právo samo bez vědomí i souhlasu rodičů požádat o pomoc OSPOD, státní orgány, školy, školská zařízení a poskytovatele zdravotních služeb či další služby pro děti pověřené sociálně-právní ochranou. Tyto subjekty jsou povinny poskytnout dítěti odpovídající pomoc.

Jaké jsou možnosti zajištění bezpečí dítěte pokud v jeho rodině dochází k násilí?

Bezpečí dítěti je možné zajistit několika způsoby:

Pokud v rodině dochází k násilí, je možné využít institut vykázání násilné osoby, a to

OSPOD může podat jménem dítěte soudu návrh na vydání předběžného opatření na uložení opatření k ochraně dítěte před domácím násilím dle ustanovení § 452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Tento návrh může podat i dítě samo, pokud je starší 16 let. Na jeho základě dítě může zůstat doma v bezpečí s neabusivním rodičem a násilný rodič má zamezený přístup domů i k dítěti.
Lze využít i institutu vykázání násilné osoby ze společné domácnosti a jejího okolí podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Může se tak stát při přímém zásahu PČR v rodině při např. násilném incidentu, či na základě zdokumentovaných minulých událostí. Rodině může s postupem pomoci Intervenční centrum, které je v každém kraji. jejich seznam najdete na (http://www.domaci-nasili.cz/)
Rodina rovněž může využít možností utajeného azylového či krizového ubytování. Tyto služby v Praze nabízí např. ACORUS či ROSA.Pokud je dítě závažně ohrožené a nejde situaci řešit jinak, může být na vlastní žádost, žádost rodiče či na návrh OSPOD umístěno do tzv. ZDVOP (zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc). Známá je síť tzv. Klokánků, služby též poskytuje např. SOS Sluníčko či Dům tří přání, kteří úzce spolupracují s rodinou i školou dítěte. Při umístění dítěte je vždy třeba spolupracovat s OSPOD.

Co to je oznamovací povinnost dle zákona o sociálně-právní ochraně dětí?

Oznamovací povinnost vyplývá ze zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí a ukládá školám a školským zařízením (a dalším jmenovitě uvedeným subjektům) povinnost oznámit bez zbytečného odkladu orgánu sociálně-právní ochrany dětí p skutečnosti, které nasvědčují tomu, že jde o děti, na které se sociálně-právní ochrana dětí zaměřuje, tzn. i děti ohrožené násilím v rodině.Za splnění oznamovací povinnosti odpovídá ředitel školy/školského zařízení. Při nesplnění této oznamovací povinnosti lze uložit pokutu do 50 000 Kč. Pokud oznamovatel požádá, obecní úřad obce s rozšířenou působností ho informuje ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy oznámení obdržel, zda na základě skutečností uvedených v oznámení shledal či neshledal, že jde o dítě, na které se sociálně-právní ochrana zaměřuje.

Co to je oznamovací povinnost dle trestního zákoníku a na koho se vztahuje?

Překažovací povinnost ve vztahu k zákonem vyjmenovaným trestným činům má každá osoba, která se hodnověrným způsobem dozví, že někdo jiný páchá či připravuje spáchání trestného činu. Toto upravuje zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Pokud se tedy kdokoliv hodnověrně dozví, že jiná osoba páchá či připravuje spáchání trestného činu uvedeného v § 367 a páchání trestného činu nepřekazí (překažení lze učinit také oznámením na Policii ČR či státnímu zástupci), je jeho počínání kvalifikováno jako trestný čin nepřekažení trestného činu. V praxi se u dětí týká především o případy týrání svěřené osoby (§ 198), znásilnění (§ 185), sexuálního útoku (§ 185a), sexuálního nátlaku (§ 186), pohlavního zneužití (§ 187) a zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193). Dále je třeba mít na paměti i povinnost oznámit již dříve spáchaný trestný čin – pokud se hodnověrným způsobem dozvíme, že někdo jiný spáchal trestný čin, oznamovací povinnost máme u dětí zejména ve vztahu k trestnému činu týrání svěřené osoby (§ 198) a zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193). Tuto povinnost nemáme ve vztahu k většině sexuálních trestných činů - všechny trestné činy, které jsme povinni oznámit, najdete v § 368 trestního zákoníku. Oznamovací povinnost plníme oznámením státnímu zástupci či Policii ČR. Oznamovací povinnost není splněna, pokud bychom toto oznámení učinili vůči nadřízenému či OSPOD.

Pokud bychom výše uvedené povinnosti nesplnili, svým jednáním bychom mohli naplnit skutkovou podstatu trestného činu nepřekažení či neoznámení trestného činu.

Mohu být obviněn/a z falešného nařčení, pokud někoho nahlásím a podezření se nepotvrdí?

‍Ne. V plnění oznamovací povinnosti nelze spatřovat křivé obvinění. Trestného činu křivého obvinění se dopustí ten, kdo jiného lživě a úmyslně obviní z trestného činu a to rozhodně není případ, kdy reagujete na obavy, že s dítětem je špatně zacházeno.

Mohu případ nahlásit na OSPOD i anonymně?

Ano. Je to možné. Můžete požádat o utajení jména oznamovatele. Pokud však činíme oznámení Policii ČR či státnímu zástupci, je třeba prokázat, že jsme překazili či oznámili spáchání trestného činu (sami jsme se nedopustili spáchání trestného činu neoznámení či nepřekažení trestného činu), proto je třeba oznámení učinit s určením totožnosti.

‍Na jaké informace od OSPOD mám jako učitel právo?

‍OSPOD je velmi striktně vázán mlčenlivostí a nemůže tak škole sdělovat de facto žádné informace. Pokud je škola oznamovatelem a při oznámení požádá o sdělení informací, OSPOD sdělí, zda se jednalo o dítě, na které se sociálně-právní ochrana zaměřuje. Při účasti zástupce školy na případové konferenci je však situace jiná. Součástí přípravy případové konference je podepsání mlčenlivosti účastníky (tedy učitel nebo pracovník zastupující školu). Mlčenlivostí jsou tak vázáni všichni zúčastnění odborníci na případové konferenci. Na případové konferenci jsou seznámeni s aktuální situací a to především proto, aby mohly být hledány další kroky vedoucí ke stabilizaci situace a pomoci dítěti. Vždy je třeba dbát na ochranu citlivých údajů o dítěti a je důležité, aby o detailech rodinné situace byli informováni jen ti, kteří tyto informace potřebují k tomu, aby dítěti mohli pomoci. Je třeba zmínit, že pracovník školy, který se dozvěděl informace při jednání případové konference, tak má povinnost zachovávat o těchto skutečnostech mlčenlivost.

Považuje se za ohrožené i dítě, které je svědkem násilí mezi rodiči, ale samo napadáno není? Mám i tyto případy oznamovat OSPOD?

Ano. Podle paragrafu 6 písmena g zákona č. 359/ 1999 Sb. se považuje za dítě ohrožené i dítě, které je které jsou ohrožovány násilím mezi rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte, pokud tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou anebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí. I na tyto děti se vztahuje oznamovací povinnost školských pracovníků vůči OSPOD.

‍

Vznik FAQ byl podpořen z grantu Nadace O2, děkujeme.

Mýty & FAQ

Pro rodiče

Pro odborníky

Pro děti